Dnes paní domácí začala dělat snídani už ve 4 ráno, což by nevadilo, když bychom neměli pokoj hned vedle kuchyně. S tím, že každý pokoj co je v baráku má okno se síťkou do dalšího pokoje. Do kuchyně máme okénko my a toaleta.
Každopádně v 7 jsme snídali omeletu s mořskými řasi (podle Lukáše). Kolem 8 jsme vyráželi směr Chocolate hills, vzdálenost cca 30km. Cesta trvala asi hodinu a půl, po cestě jsme zastavili na foto pauzu u Bilar Man Maid Forest. Po cestě jsme viděli spoustu ohňů a zvířat. Jinak cesta byla v pořádku.
U chocolate hills jsme nechali skútr na parkovišti a cca 1km jsme šli pěšky, i když nás nutili ,abychom jeslí jejich dodávkou. Nahoře jsme vyšlapali asi 200 schodů (podle Terky) a viděli jsme krásné malebné kopecky.
Lukášovi připomínali bonbóny v alobalu a Terce zase trampolíny.
Pak jsme si dali pauzu na banán, ale vyhnali nás stonožky z altánku, takže jsme vyrazili zpátky na cestu.
Další zastávka byly vodopády Pangas Falls. Kde jsme se koupali pod vodopády. Cesta tam byla velmi hrbolatá, v podstatě to byla taková hodně kamenitá polnacka. Tam nás navíc pořádně sežehlo sluníčko a ani opalovací krém 50ka nám moc nepomohl.
Další zastávka byla Tarzier consetvation, kde jsme mohli vidět nejmenší opičky na světě Tarziery. Žijí jen na Filipínách a jsou ohroženým druhem. A zaroveň velkým byznysem.
Pak jsme jeli na výpravu za hledáním Pahangog falls. Dvakrát jsme zabloudili, trochu jsme se báli o život, protože jsme zabloudili v neznámém prostředí s divnymi lidmi. Máme zakořeněno, že cizí lidé jsou nebezpeční, ale tady je opak pravdou. Lidé jsou tu milý a nápomocni. Nakonec jsme vodopády nenašli, ale jeden Filipínec nám za menší úplatek ukázal jiné vodopády.
Cestu na Pahangog falls jsme poté našli na mapách a zítra se tam znovu vydáme, snad se nám to tentokrát povede.
Poté jsme si namazali spáleniny a šli jsme spát.
