Poslední dny v Rumunsku jsme strávili u moře. Cesta z Brašova nám trvala přibližně 5 hodin (cca 400km). Celou cestu se jede buďto po dálnici nebo rychlostní silnici, které jsou opravdu v dobrém stavu. Cílová destinace byl penzion v Mamaia. Penzionek byl pěkný, menší koupelna, klimatizace a balkonek. Snídaně jsme meli v ceně, na tu jsme ale museli kousek dál do vedlejšího penzionu Oneiro.
První den (po příjezdu) jsme se vidali na hlavní pláž u hotelu (cca 5minut pěšky). Je to obrovksá pláž Mamaia beach, která je dlouhá 8km. Z velké části je lemována hotelovými rezorty, takže pláž je extrémně přelidněná. Hlavně v pozdějších hodínách, kdy se na pláž vydávají i místní. Celodenní lehátko si zde můžete pronajmout za cca 35-50 lei (175-250kč). Většina turistů je zde z Rumunské a Ukrajinské smetánky (všude luxusní auta a tesly). Každopádně z prvního půl dne na pláži jsme nebyli moc nadšení a rozhodli jsme se nadruhý den vyrazit na více vzdálenou pláž.
Druhý den ráno jsme vstávali kolem 8:00 a vyrazili na snídani do vedlejšího hotelu Oneiro. Snídaně byla formou bufetu, ale výber nebyl moc pestrý. Prostě klasika.. párky, vajíčka, rajčata, okurky, chleba a kafe. Každý den to samé. Po snídani jsme vyrazili na pláž Corbu, kde jsme strávili celý den. Hned po příjezdu na pláž vidíme dva velké výbuchy směrem na Ukrajinu a ohromné kouřové sloupy. S nikým na pláži to ani moc nehlo, to nás nechávalo klidnými, asi jsou už zvyklí.. Otevřeli jsme si teda koupené pivo v plechovce Ursus s tím, že je naše poslední a chillovali. Celý den jsme strávili na sluníčku. Na téhle pláži není ani kousíček stínu. Čtení knížek prokládáme koupačkama v moři. Moře má optimální teplotu (pocitově 25 stupnu). Lukáše ještě teda kouslo hovado, lýtko nateklo a k večeru se otok pomocí gravitace přesunul na kotník. V noci to chladil zmrzlou okurkou... Navečer jsme se spálení vrátili na penzioin a hráli karty a dali si víno. Potom jsme se ještě šli projít na večeri do restaurace Barca, kde jsme si dali řízek a těstoviny boognese. Po večeři jsme prošli promenádu u moře, kde jsme si dali palačinku s nutelou a zmrzlinu.
Třetí den ráno jsme se vzbudili a věděli jsme, že další celý den na sluníčku už strávit nemůžeme. Takže jsme se rozhodovali, jestli si zaplatit lehátka se slunečníkem tady u nás, kde je ale zase spoustu lidí a žádný klid. Nebo si koupit sluečník, který si pak nemůžeme vzít s sebou a vyrazit zpátky na Corbu. Nakonec se tedy rozhodujeme pro slunečník a Corbu. Cenově to vychází dost podobně a Corbu má navíc přidanou hodnotu v podobě prázdné a klidné pláže. Po příjezdu na Corbu spekulujeme o tom, jestli včerejší výbuchy nebyly náhodou jen z nějakého lomu a nebyly to žádné bomby. Naše spekulace ale rozbíjí další tlumené výbuchy (na střídačku z pevniny a z moře směrem na Ukrajinu) a padající sestřelené rakety z nebe. Podle naší teorie ukrajinský obranný systém sestřeloval ruské rakety vystřelené z Černého moře. Po hodině tlumených výbuchů a padajících raket je zase klid. Zbytek dne se nic podobného neopakovalo. Čtení knih zase prokládáme koupáním v moři a díky slunečníku se nemusíme péct na slunci, ale můžeme se i schovat do stínu (večer jsme byli zase spálení - nevíme jak se to mohlo stát). Lukáše kouslo další hovado, tentokrát pod koleno a měl nateklé celé lýtko. Terka našla v moři obrovskou medúzu (nechtěla se potom vůbec koupat v moři - ale nakonec se koupala). Večer proběhla večeře a zmrzlina. Nakonec jsme to uzavřeli výletem do místního Lidlu pro zmrzlou kostku špenátu (na schlazení Lukášových otoků). Tady bych doporučil špenát nejdříve zabalit do igelitového pytlíku a až potom přivázat k tělu. Špenát se v noci roztrhnul a zníčil prostěradlo, dva ručníky a povlečení. Snad nám to nenaúčtujou.
V den odjezdu jsme ještě prodali slunečník (za polovinu ceny) a vyrazili směr Bukurešť. Protože nám letadlo letělo až ve 20:45 (nakonec 21:45), tak jsme ještě zaparkovali v centru a prošli si ji pěšky. Kolem 17:00 jsme vyrazili k letišti, kde se nám podařilo úspěšně vrátit auto a nakonec i stihnout let domů.
Celkově se nám Rumunsko moc líbilo, je tam krásná příroda a města (kromě toho hlavního). Silnice byli dobré stejně jako u nás. Byla to naše první návštěva, takže to byla jen taková úťukávačka, jestli se tam ještě někdy rozhodneme vyrazit, určitě zkusíme nějaký větší rumunský zážitek pro nasátí rumunské atmosféry (přespávačka někde na vesnici).
